Dvě paní z personálu rozvalený s nohama na židlích a telefonem v ruce. Jen jsem se zeptal, zda si můžeme zde dát kávu se zákuskem, který jsme zakoupili vedle v cukrářství. S odpovědí, že si nesmím do žádné restaurace přinést svoje (což chápu), jsem byl odkázán na téměř prázdny pult, kde měli dva poslední kousky. Jen jsem se toliko zeptal, v domění, že jde o stejný podnik. Pochopil jsem, ale už tu samotnou kávu jsem si tam již nechtěl dát. Možná příště, místo lelkováni, kdyby doplnily ten desert pultík, tak bych si i něco koupil. Dokonce i ten oběd. Dvoum paním přeji hezký den, můžou se v klidu opět rozvalit na židlích, brouzdat v telefonu po netu v prázdné restauraci a k té kávě si můžou dát ty dva včerejší zákusky z toho prázdného, ulepeného “vikýře”.
